Již velmi dlouho mi ve Slavičíně chyběl provoz, jenž by koncepcí připomínal klasickou jídelnu.
Místo, kde se dá nasnídat, posvačit, naobědvat případně odpoledne posedět u kávy a zákusku.
Místo, kde se hlavní produkty přímo vyrábí a ne jenom dováží.
Místo, kde si v klidu může zajít na jídlo i řemeslník v pracovním oblečení bez strachu, že ho obsluha vykáže.
Místo, kde si může jít rodina s malými dětmi v klidu sednout a nebát se škod a veřejného pohoršení, že jsou děti hlučné.
Místo, které je tady hlavně pro lidi.
